HII.2016.19.101-137
JANÁČKŮV ZÁPISNÍK ZMIZELÉHO. NĚKOLIK POZNÁMEK KE GENEZI DÍLA A JEHO INTEPRETACIJanáčekʹ s The Diary of One Who Disappeared. Some notes on the genesis on the work and its interpretation
Jiří Zahrádka
In: Hudba – Integrácie – Interpretácie 19 (Music - Integration - Interpretation 19). Ročník (Volume) 19, Číslo (Issue) 1, 2016, p.101-137, ISBN 978-80-558-1022-5, ISSN 1338-4872, ISSN-L 1338-4872
DOI: 10.17846/HII.2016.19.101-137
Abstract
At the time of the first performance of Její pastorkyně (Her Stepdaughter) in Prague's National Theatre, there were published anonymous poems in the Lidové noviny newspaper called Z péra samoukova (Written by self-taught), which depicted love story of a young boy with the Gypsy girl. The story told how he left his parents and sacrificed for love and freedom his own peaceful and secure life. Janáček got interested in the story and cut the text out. He returned to the composition one year later. In July 1917 he met his future girlfriend and muse Kamila Stösslová in Luhačovice. She inspired composer by her appearance and temperament to the compositional work. After returning to Brno in August 1917 he began to elaborate The Diary. He left unfinished composition, and returned to it the following year without bigger success. He passionately devoted himself to herein work piece in 1919, when he finished the masterpiece and left it to be rewritten. However, he was still not satisfied with The Diary of One Who Disappeared. The reason for this was the fact, that he couldn't imagine how to interpret the cycle. Therefore, he put it aside once again. He hadn´t returned to it until early 1921, when he privately heard a part of the cycle interpreted by pianist and conductor Břetislav Bakala and tenor Jaroslav Lecian. Janáček reviewed the piece after hearing it and agreed with the public performance, which took place in the Hall Reduta in Brno on April, 18th 1923. Only during the rehearsal Janáček added scenic notes in a copy of the music score. However, he had to reduce remarks, as his idea was hardly acceptable from a technical viewpoint. The tenor had to sing his part while sitting in a chair at the round table. The release also didn't accept the request for the red light illuminating of the darkened stage, even though Janáček was emphasizing herein request during his all life. Print edition was done by Brno Publishing House of Oldřich Pazdírka. In a short time masterpiece was launched on the world stage. In 1928 Janáček wondered about a stage performance and instrumentation for the orchestra. Janáček did not considered The Diary of One Who Disappeared as simple cycle of songs, but as work with a strong dramatic content, which had to be performed with the scenic elements in the framework of the concert.
V období prvního provedení Její pastorkyně v pražském Národním divadle vyšel v Lidových novinách na pokračování anonymní básnický cyklus Z péra samoukova, který líčil lásku mladého chlapce do cikánské dívky, pro niž opustil rodiče a obětoval za lásku a svobodu svůj do té doby poklidný, zajištěný život. Janáčka tento příběh zaujal a text si vystřihl. Ke kompozici se vrátil o více než rok později. V Luhačovicích v červenci roku 1917 poznal pozdější přítelkyni a múzu Kamilu Stösslovou. Ta svým zjevem i temperamentem inspirovala skladatele ke kompoziční práci. Po návratu do Brna v srpnu 1917 začal na Zápisníku pracovat. Nedokončenou kompozici však opustil a vrátil se k ní, opět bez většího úspěchu, následujícího roku. Se zaujetím se dílu věnoval až v roce 1919, kdy skladbu dokončil a nechal opsat. Se Zápisníkem zmizelého však stále nebyl spokojen. Důvodem byla skutečnost, že si nedokázal představit, jak se má cyklus interpretovat. Proto jej opět odložil. Vrátil se k němu až počátkem roku 1921, kdy mu části cyklu přednesl soukromě klavírista a dirigent Břetislav Bakala a tenorista Jaroslav Lecian. Janáček skladbu po vyposlechnutí opět podrobil revizi a souhlasil s veřejným provedením, které se konalo v sále Reduty v Brně 18. dubna 1923. Teprve běhen nastudování Janáček doplnil scénické poznámky do opisu partitury. Ty však musel redukovat, jelikož jeho představa byla z technického hlediska těžce proveditelná. Tenorista měl totiž zpívat svůj part vsedě, v křesle u kulatého stolku. Do vydání se také nedostal požadavek na červené světlo, kterým má být setmělé jeviště nasvíceno, ačkoliv Janáček za života na tomto požadavku lpěl. O tiskové vydání se postaralo brněnské nakladatelství Oldřicha Pazdírka. V krátké době se dílo dostalo na světová jeviště. V roce 1928 Janáček uvažoval o scénickém provedení a instrumentační úpravě pro orchestr. Zápisník zmizelého Janáček nechápal pouze jako cyklus písní, ale jako dílo se silným dramatickým obsahem, které má být, ač v rámci koncertního chápání, prováděno se scénickými prvky.
Keywords
cycle of songs, musical-drama, Janáček, The Diary of One Who Disappeared, interpretation,
cyklus písní, hudebně - dramatická tvorba, Janáček, Zápisník zmizelého, interpretace
FULL TEXT
